Jednoduchá odpověď, která vás zaskočí – nikde. Jestli si myslíte, že jsou některé státy bezpečnější než ty ostatní, tak vás určitě zklameme, protože vždycky někde číhalo nějaké nebezpečí pro ty, kteří byli lehkovážní, nezodpovědní, nevědomí. Je to takové trochu pravidlo, že se vždycky něco stane těm, kteří vše berou na lehkou váhu a neznají místní poměry. Dnes to platí i o nás. Jen se schválně zeptejte sami sebe, jestli byste šli večer někde do Ostravy-Dubiny nebo se přiblížili do nějaké ostré čtvrti za Prahou. Moc byste nadšeně nevypadali. A to je země, kde vám rozumí a vy rozumíte těm ostatním.
Za hranicemi už tuto velkou výhodu má málokdo, že skutečně tamním rozumí a ví, co si povídají, a dokáže se zorientovat.
Klíč je být ostražitý
Teď není úkolem vás odradit od cestování, ale spíše poučit o tom, že ať jedete do Paříže nebo jedete do Káhiry nebo do Tokia, vždycky musíte být ostražití i v zemích, kde je kriminalita tradičně nižší než například v Jižním Sudánu. Samozřejmě, že válkou zmítané země toho mají, mnohem více a je lepší se jim raději vyhnout, dokud se poměry v zemi neuklidní, ale i mnohé vyspělé státy mají svá místa a své čtvrti, kde je lepší nechodit v určitých hodinách.
Nehrajte si na hrdinky
Platí to zvláště o dívkách a ženách, které by si chtěly vyjet samy na vlastní pěst. Jestli si myslíte, že když projdete nepoškozené po vašem městě, zvládnete i ty ostatní, tak házíte mincí s každým krokem. Osamělá dívka večer v Paříži je mnohem lepší terč než osamělý mladík v Paříži. Proto je lepší, pokud alespoň půjdete ve větší skupině nebo s doprovodem. Ani to v některých zemích nemusí být úplně to nejlepší, zvláště když je Evropanka mnohem pěknější než nějaká místní snědá dívka.
Na závěr není důležité – necestovat, protože se bojíme. Ale cestovat s rozumem, protože nikdy nevíte, co se tomu druhému honí v hlavě.
